Vítejte! Jste 2017993. návštěvník našeho nového webu od roku 2009 domů
 

 

Cestujeme

 

Stránky Cestujeme mají za úkol poradit uživateli, nabídnout inspiraci a trochu odreagování. Nabízíme možnost prezentace vašich článků a fotografií, technické parametry sdělíme individuálně mailem nebo telefonicky. U každého článku se snažíme doporučit i nejlepší literaturu nebo něco adekvátního z našeho sortimentu.

Případné příspěvky posílejte na adresu mapy@kiwick.cz.    

 

 Nejčtenější

Novinky do vaší knihovny...pokračovat

 Jak vybrat mapu...pokračovat

 Drachenwand Klettersteig ...pokračovat

 Stara Planina pokračovat

 Zatím neobsazenopokračovat


 
Petr Lang: KDYŽ SE ŘEKNE KRÉTA……
 
  
Krétu si téměř každý představí jako ostrov s plážemi a s roklí Samária, kam cestovní kanceláře v rámci pobytých zájezdů vyvážejí celkem pravidelně jejich účastníky, někteří si třeba vzpomenou, že cestou k Samárii viděli z busu někde na obzoru z dálky i docela mohutně vypadající hory, a někteří poněkud aktivnější si přímo do hor nebo někam do jejich předhůří udělali i výlet. „Kulturně vzdělanější“ si pak vzpomenou na bájný Knóssoss, případně další památky, kterých je na ostrově velké množství - mínojské, antické, byzantské nebo osmanské. I báje o Theséovi se odehrává právě zde, na tomto ostrově - kdo by také neznal jména jako Mínotaurus, Ariadna a nakonec i Théseus!! A také se zde podle další z bájí narodil a posléze byl ukrýván a vychováván Zeus – „předseda“ řeckého božského panteonu…
 
Jenže to je chyba věnovat tak málo pozornosti krétským horám!! Jsou krásné!! 
 
Na ostrově jsou zhruba 4 horské oblasti, oddělené většinou nížinami nebo náhorními plošinami. Od západu směrem na východ se jejich mohutnost a celková výška snižuje. Nejvíce na západě jsou Levka Ori – Bílé hory. Jsou docela divoké, zbrázděné mnoha roklemi, které většinou probíhají ve směru sever-jih. Udává se, že v těchto horách je přes 20 vrcholů vyšších, než 2 tisíce metrů. Nejvyšší horou je Páchnes, se svými 2453 metry je druhou nejvyšší horou Kréty. Svahy Levka Ori na východě spadají do planiny Askifou (kolem 700 m n.m.), která je odděluje od dalšího masivu – Idi Ori – Idské hory. Tento masiv nedosahuje - co se týče rozsahu i divokosti – „kvalit“ Levka Ori, ale je v něm zase nejvyšší hora Kréty – Psiloritis, 2456 m (přístupná nejlépe z planiny Nídha zhruba na jihozápad od Iraklia, hlavního města Kréty) - na kterou se pravidelně dělá někdy na jaře náboženská pouť, spojená s bohoslužbou v kapli přímo na vrcholu. Třetím horským masivem, odděleným planinou Lassithi, jdou Diktí, jejichž některé vrcholky také dosahují přes 2 tis. m., a nejvíce na východě je pak vrchovina s nejvyššími vrcholky dosahujícími výšky maximálně kolem 1500 m.
 
Levka Ori - jak vypadají
Levka Ori nejsou moc rozsáhlým masivem, na délku (míněno od západu na východ) mají tak 30 km a na šířku ještě méně. Hory jsou tvořeny vápencem různých barev: od světlých, často téměř bílých nebo dokonce narůžovělých mramorů až po černou, sluncem do horka rozpálenou horninu třeba v blízkosti nejvyšší hory Páchnes. Kopce jsou tak zhruba již od půlky července víceméně hnědé, už kompletně spálené sluncem, zelený pokryv (samozřejmě vyjma stromů – převážně borovic a cypřišů – které rostou většinou v roklích nebo na svazích nad mořem) je pryč, ale kdo by si chtěl užít spousty barevných a pro nás Středoevropany vzácných kytek, ten se tam musí vypravit na jaře, třeba v dubnu, nejpozději v květnu. To tam sice také ještě jsou na mnoha místech zbytky sněhu a v noci teplota ve vyšších polohách klesá až k nule, ale zato je tam spousta pramenů a člověk sebou nemusí potom nosit příliš velké zásoby vody. Levka Ori jsou i díky geologickému vývoji Kréty jedinečné, dokonce mají i (snad díky tomu) své vlastní endemitické druhy hlavně rostlin.
 
Levka Ori - kudy se tam dá pohybovat
V horách vedou vyjma několika starých chodníků, spojujících osady s pastvinami či mořem (většinou již bohužel ve značně poničeném a neudržovaném stavu) a mnoha pěšin a kozích stezek také písčité či kamenité silnice. Jen málo z těchto cest je nějakým způsobem značených. Počet a délka silnic se – bohužel – neustále zvyšuje a zvětšuje. Ale jsou naštěstí místa, kam se bagry, které tyto cesty vyrývají, jen tak nedostanou, a ta jistě zůstanou oázami pro ty, kteří si chtějí užít trochu hor v teple, klidu a odloučení od civilizace.
 
HORSKÉ TREKY V LEVKA ORI
 
Východiskem k většině horských treků do Bílých hor je město Chania, ležící na severním pobřeží západní poloviny ostrova nebo městečka Paleohora či Chóra Sfakia na pobřeží jižním. Chania má rovněž mezinárodní letiště a létají sem z ČR nejen chartery cestovek, ale také nízkonákladové SmartWings a rovněž i jiné aerolinky z Vídně, Mnichova, Stuttgartu….Situace v letecké dopravě se mění každým rokem. Použitelná je také kombinace levné letenky do Athén a odtud místní řeckou společností Aegean Airlines (spojení až 4 - 5x denně) pak na ostrov. Pokud by člověk ale přiletěl do hlavního města ostrova – Iraklia – může se do Chanie přesunout busy, které spojují obě města v poměrně slušné frekvenci (zvláště ve špičkách) za asi 10 EUR za jednu cestu, trvající přes 2 hodiny.
 
 (Chania na severním pobřeží – časté východisko k trekům do Levka Ori.)
Začátek…
Když už je člověk v Chanii, tak se může do hor dostat dokonce i pěšky. Do míst, která leží již opravdu na úpatí hor, jako jsou např. Therisso, Lakki, Omalos, Agia Irini, Kambi – abych jmenoval ta snad neznámější - to není více jak 20 km. A ve všední den tam také jezdí busy, někdy i 2x denně. A pokud je člověk sám nebo třeba i ve dvojici, dá se chytit i stop.
 
Trasa E4
Horami vede jedna hlavní značená cesta – E4 – která je součástí evropské dálkové trasy stejného označení. Tato dálková trasa na Krétě začíná na západním konci ostrova a pokračuje podél pobřeží až někam k vesnici Sougia na jižním pobřeží. Zde se trasa jakoby dělí, jedna větev, ta pobřežní, pokračuje stále podél moře až do městečka (a střediska kraje) Chóra Sfakia, zatímco druhá prochází celými horami zhruba od planiny Omalos až k planině Askifou. Ovšem jsou zde i další trasy rovněž značené jako E4, které jsou buď samostatné, nebo jsou větví té hlavní. Na východním konci Levka Ori je Chóra Sfakia, kde končí pobřežní část E4. Trasa pak samozřejmě pokračuje z Chóra Sfakia dále, směrem na východ celým ostrovem, ale již ne jako pobřežní stezka.
Přehled tras i se základními údaji o délce a místech, kterými tyto trasy procházejí, je zde:
http://www.cretetravel.com/Activities/E4_walking_path.htm
 
Kudy chodit - další možnosti značených cest
V horách jsou i další možné značené trasy, ale je to značení dělají fandové Levka Ori (hlavně Němci, ale i Angličané) podle svých představ a bývají to fleky (červené nebo jasně světle modré) vytvořené štětcem na kamenech nebo jiných vhodných objektech, ale nedoplněné rozcestníky nebo ukazateli směru a vzdálenosti. V některých případech se značky na části nějaké trasy překrývají. Hlavním problémem těchto tras je skutečnost, že nejsou na žádné komerční, běžně dosažitelné mapě zakresleny, a člověk tedy tak úplně přesně nevím kam vedou…když na ně někde narazí. Může se to jen odhadovat.
 
Kudy jít - třeba podle mapy?
Docela dobře se dá jít i jen podle mapy. Nejvhodnější jsou mapy athénského vydavatelství ANAVASI. Jsou na velmi odolném, mírně vodovzdorném papíru v měřítku1:25000. Pro Levka Ori jsou tři – pro oblasti Sougia, Páchnes a Sfakia (a čtvrtá „krétská“ je pro pohoří Idi s nejvyšší horou Kréty), na jižním pobřeží pod Levka Ori je mají snad v každé sámošce a stojí mezi 6 a 8 EUR – trochu méně, než když by si je člověk koupil v Praze v celkem dobře zásobené prodejně KIWI, kde jsem je na jako jediném místě v Praze viděl. Je otázka, zda nechat jejich nákup až na Krétu, či si je pořídit již doma a napřed je řádně prostudovat. Asi jak kdo…
Začít se dá třeba na nějaké horské silnici, která potom vede do nitra hor často nějakým údolím, a pak od místa, kde silnice skončí - většinou tam bývá mitato, přístřešek pastevců z na sucho poskládaných kamenů - si najít na mapě (a případně na Google Earth si pak ještě ověřit) nějakou pěšinu, kozí stezku atd., a po ní se vydat. A jde to i terénem, i na ty nejvyšší vrcholy se dá většinou vyjít svahem mimo cesty a pěšiny. Samozřejmě jsou i místa, kde jsou strmé stěny a srázy, ale ty většinou spadají do některé z mnoha roklí a dá jim snadno vyhnout a není bezprostředně nutné je zdolávat.
 
Páchnes
Jedním z nejatraktivnějších (i když rozhodně ne nejnáročnějším) je výstup na nejvyšší vrchol Levka Ori - Páchnes (2453 m). Do blízkosti se dá přijet po horské kamenité silnici (nejlépe nějakým alespoň poloterénním autem) z planiny Anopolis. Dojede se na konec silnice a tam se auto ponechá. Potom následuje celkem mírný, zhruba půl až třičtvrtěhodinový výstup po slušném chodníku do sedla Rousiés ve výšce již nad 2 tis. metrů (kde je jednak přístřešek - mitato – a hlavně vodní rezervoár s výtečnou chladnou vodou snad po celé léto). Odtud to pak trvá po solidní stezce, značené „mužíky“ – hromádkami kamenů - asi necelou hodinu až k vrcholu.
 
 
 ( Masiv nejvyšší hory Páchnes večer nad místem Petradhé/Potamos.)
 
Gingilos
Rovněž velmi přístupný je výstup na vrcholy Gingilos a Volakias (oba kolem 2 tis. metrů), jejichž takřka kolmé východní svahy jsou západní stěnou horní části známé rokle Samária. Začátek výstupu je na Xyloskalo na planině Omalos, kde je budka s pokladnou u vstupu do rokle, snackbar vedle parkoviště a „kafenion“ nad vyhlídkovou terasou do rokle. Na toto místo se lze dopravit busem nebo vozem - vyjma samozřejmé možnosti tam prostě odněkud dojít. Cesta nahoru je docela „snadná“, čímž mám na mysli to, že se jde po docela schůdné a pevné cestě, zpočátku i vybavené zábradlím, vinoucí se cikcak svahem. Pak se cesta poněkud vyrovná, prochází se celkem dramatickou pasáží kolem skal a menší propasti a také kolem pramene Linoseli s vodou po celý rok. Tato část cesty končí opět cikcak výstupem místy i v suti do sedla již pod vlastním vrcholem. Závěrečné stoupání ze sedla je pěšinou mezi kameny a skalami. Samozřejmě je  pro tento trek nutné počítat s poměrně velkým převýšením asi 700 – 800 m.
 
Rokle
Do nebo z hor se lze také dostat i některou z roklí, vedoucích téměř výhradně ve směru sever-jih. Vyjma Samárie (nejdelší, asi 18 km; Národní park čili docela přísný režim pohybu; placený vstup; ale na odpočívadlech k dispozici voda; s cestou ke vchodu do rokle a cestou zpět dojista ubytování prakticky celodenní výlet) se dá projít bez potíží třeba rokle Arádhena (ze stejnojmenné bývalé vesnice na planině Anopoli; ústí k moři v místě nazývaném Marmara nedaleko osady Loutro; slabý vodní zdroj; dolů asi 2,5 hodiny chůze), Agia Irini (nad pobřežní vesnicí Sougia; horní začátek asi 1 km od vesnice Agia Irini – bus ze Sougie nebo Chanie; placený vstup; kdysi k dispozici voda na odpočívadlech, ale v roce 2008 už zase ne - hadice přívodu vody někdo uřezal - já osobně podezřívám místní, že to udělali aby měli více vody pro zvířata; cesta dolů až do Sougie trvá asi tak 3 – 4 hodiny), nebo roklí s rovněž placeným vstupem – Imbros – která je však již těsně za východním okrajem Levka Ori (přístup od silnice Chania – Chóra Sfakia).
 
Pro "fajnšmekry"
Pro zkušené a zdatnější nadšence jsou tu pak i další možnosti průchodu některou roklí - třeba Ilingias, která ústí nedaleko Chóra Sfakia. Cestou se musí zdolávat šplháním menší schod a cesta končí pod bývalou horskou vesnicí Kali Laki.. Mnohem snadnější alternativou je odbočit z rokle Ilingias hned na jejím počátku do jedné menší boční rokle po starém, ale ještě částečně zachovalém chodníku. Cesta je značena červenými fleky na kamenech. Je to původní spojnice - "mule-track" – od moře z Chóra Sfakia na planinu Anopoli. Další rokle – třeba Kladou nebo Tripiti jsou již mnohem obtížnější a rizikovější. První z nich ústí k moři zhruba v polovině pobřežní větve treku E4 mezi vesnicemi Agia Roumeli a Sougia, druhá asi 4 – 5 hod chůze po stejné  E4 od Sougie. Rokle Eligias, která je souběžná s roklí Samária a je východně od ní (asi 30 min chůze po E4) je schůdnější. V horách začíná na místě Petradhé, kde je jedno obyvatelné mitato a další zřícené. Toto místo je na dohled od značené horské větve trasy E4. Planina směrem k jihu přechází do širokého údolí Potámos se studnou s vodou po celý rok a dalším obyvatelným mitato, blízko kterého do protisvahu odbočuje další ze známějších treků přes vrchol Zaranokefala na planinu Anopoli. Roklí vede kamenitá, ale celkem schůdná cesta, pouze v jednom místě je zde menší "problém", kde se musí velký terénní schod (asi 10 m vysoký skalní práh) obcházet a do rokle se pak spustit štěrbinou, vybavenou lanem (asi tak 5 – 7 m); není to ale nic krkolomného, stačí jen běžná fyzická zdatnost. Na cestu až do Agia Roumeli (v rokli cesta značená) je ale dobré počítat spíše s celým dnem, i když je to dlouhé (z Petradhé do Agia Roumeli) jen tak asi do 20 km. A pak tu jsou samozřejmě také možnosti pohybu volně terénem, výstupy na některé vrcholy, jako je například druhá nejvyšší hora Trocharis v blízkosti Páchnes, nebo Grias Soros, Agia Pneuma s kaplí na vrcholu a další.
 
Prostě – naplánovat si a pak provést nějakou horskou túru v Levka Ori a potom se jít resuscitovat do Libyjského moře – to nemá chybu!!!
 
           
Více informací, včetně mnoha doprovodných obrázků, je možné najít na

 

 Doporučené mapy jsou uvedeny v textu. Z průvodcprůvodců si můžete vybrat dle zaměření, vybíráme několik tipů:

turistický průvodce Crete (Lonely Planet)

- turistický průvodce Kréta východ (Kletr)

- turistický průvodce Kréta západ (Kletr)

 

 
 

 

Podstránky

 


POŠTOVNÉ      
Při objednávce nad 1500 Kč v rámci ČR zdarma

Výsledek obrázku pro GLS logo

80 Kč dobírka

70 Kč převodní příkaz

Osobní odběr zdarma

 Zboží expedujeme každý den Po-Pá ve 12:00 svozem GLS

 


 

100 Kč dobírka Balík do ruky

80 Kč převodní příkaz Balík do ruky

Osobní odběr zdarma

 Zboží expedujeme každý den Po-Pá ve 12:00 svozem České pošty

 


Výsledek obrázku pro Geis logo

80 Kč dobírka

70 Kč převodní příkaz

Osobní odběr zdarma

Zboží expedujeme každý den Po-Pá ve 12:00 svozem Geisu

 


 

Aktuality

20.04.2017
Duben přinesl bohatou nadílku nových vydání anglických průvodců Lonely Planet. Konkrétně vyšly průvodce: Wales, England, Portugal, Scotland, Vancouver, Canada, British Columbia, Nova Scotia a Washingto více

3.03.2017
Nové turistické mapy Chorvatska z vydavatelství HGSS. http://www.mapykiwi.cz/e-shop?vydavatel=hgss-vydavatelstvi&s=50 více

Další aktuality >>

Nejprodávanější

publikace Fronta v Dolomitech 1915-1917, 8.vydání 2017
Už celé čtvrtstoletí trvale žádaná FRONTA V DOLOMITECH 1915-1917 zůstává jedinou publikací svého dru více

průvodce Svatou zemí Izrael-Sinaj-Jordánsko česky
Tato publikace představuje nejen hodnotnou pomůcku při objevování nevšedních krás a turistických atr více

průvodce Srí Lanka 13. edice česky
Český překlad průvodce po Srí Lance z edice Lonely Planet, kterého nabízíme, je jedním z nejpodrobně více

mapa Julische Alpen (Julské Alpy) 1:50 t. WK 141
Mapy rakouského výrobce, zabírají prostor rakouských Alp a Dolomit. Jednostranná mapa obsahuje turis více

mapa Norsko 1 jih 1:250 t.
Oboustranná regionální automapa jižního Norska (území od Bergenu na jih). Mapa s bohatým turistickým více

atlas Southern Balcans (Jižní Balkán) 1:200 t.-1:500 t. spiral
Soubor autoatlasů balkánských států svázaných v jeden celek v měřítku 1:200 000 (Bosna a Hercegovina více

průvodce Madeira, 3. edice česky
Průvodce vydavatelství freytag & berndt nabízí přehledné informace o historii, přírodě a památkách r více



Přihlásit se
Nová registrace
Košík je prázdný
copyright © 2009 I hosted by LM
Prohlášení o ochraně osobních dat  |   Podmínky používání  |   Napište nám
Všichni partneři »